Stejné množství spotřebované energie může vést ke dvěma různým výsledkům Scope 2 – a oba mohou být správné. Záleží na tom, zda jsou emise vypočítány metodou location-based, nebo market-based. Vysvětlujeme rozdíly mezi oběma přístupy, roli záruk původu, údajů dodavatelů a residual mixu a ukazujeme, jak NEOGAGE Carbon Footprint pomáhá strukturovat výpočty Scope 2.
Stejná faktura za elektřinu. Stejná spotřeba energie v MWh. Dva různé výsledky emisí Scope 2.
A oba mohou být správné.
Důvodem je skutečnost, že podle GHG Protocol lze emise spojené s nakupovanou energií vypočítávat dvěma různými přístupy: metodou location-based a metodou market-based.
První metoda odráží emisní intenzitu energetického systému v geografické oblasti, kde je elektřina spotřebovávána.
Druhá metoda zohledňuje informace o energii, kterou organizace nakupuje, a kvalifikované smluvní nástroje, které lze k této spotřebě přiřadit.
Tento rozdíl není pouze metodickým detailem.
Může výrazně ovlivnit vykazovaný výsledek Scope 2, hodnocení nákupu elektřiny z obnovitelných zdrojů i meziroční porovnávání emisí.
Správný výpočet Scope 2 by proto neměl odpovídat pouze na otázku:
„Kolik energie jsme spotřebovali?“
ale také:
„Jakou metodu vykazování používáme a jaká data můžeme spolehlivě použít?“
Co je Scope 2?
Scope 2 zahrnuje nepřímé emise skleníkových plynů spojené s výrobou nakupované nebo jinak získané energie spotřebovávané organizací.
Jedná se především o:
- elektřinu,
- teplo,
- páru,
- chlazení.
Tyto emise nevznikají přímo v provozech, které vykazující organizace vlastní nebo kontroluje, a proto nejsou zařazeny do Scope 1.
Vznikají však v důsledku energie, kterou organizace nakupuje a spotřebovává.
Jednoduchým příkladem může být výrobní podnik, který neprovozuje vlastní elektrárnu, ale odebírá elektřinu ze sítě.
Emise spojené s výrobou této elektřiny jsou vykazovány v rámci Scope 2.
Na první pohled se výpočet zdá jednoduchý:
spotřeba energie × příslušný emisní faktor = emise Scope 2
Klíčová otázka však zní:
Jaký emisní faktor by měl být použit?
Odpověď závisí mimo jiné na tom, zda je výpočet prováděn metodou location-based, nebo market-based.
Co je metoda location-based?
Metoda location-based určuje emise na základě charakteristik energetického systému v geografické oblasti, kde je energie spotřebovávána.
Výpočet vychází především z průměrných emisních faktorů elektrizační soustavy platných pro konkrétní geografickou oblast nebo energetický systém.
Zjednodušeně:
spotřeba energie × emisní faktor sítě = emise Scope 2 podle location-based
Tato metoda tedy odpovídá na otázku:
„Jaká je průměrná emisní intenzita elektrizační soustavy v místě, kde působíme?“
Pokud společnost provozuje závody v několika zemích, neměla by automaticky používat stejný emisní faktor pro všechny lokality.
Energetické systémy jednotlivých států mohou být založeny na zcela odlišných zdrojích energie.
V jedné zemi mohou mít významný podíl fosilní paliva, zatímco v jiné mohou převládat jaderná energie, vodní elektrárny nebo obnovitelné zdroje.
Geografická lokalita má proto pro výpočet Scope 2 metodou location-based zásadní význam.
Co je metoda market-based?
Metoda market-based se na Scope 2 dívá z jiné perspektivy.
Nezaměřuje se pouze na průměrné charakteristiky elektrizační soustavy.
Zohledňuje také informace o energii, kterou organizace skutečně nakoupila, a kvalifikované smluvní nástroje spojené s touto spotřebou.
Může se jednat například o:
- emisní data konkrétního dodavatele,
- konkrétní energetické produkty,
- Power Purchase Agreements (PPA),
- záruky původu (Guarantees of Origin) nebo jiné certifikáty energetických atributů,
- odpovídající hodnoty residual mixu, pokud nejsou k dispozici kvalifikované smluvní informace.
To však neznamená, že každá smlouva propagovaná jako „zelená energie“ může být automaticky použita při výpočtu metodou market-based.
GHG Protocol stanovuje kvalitativní kritéria, která by měly splňovat smluvní nástroje a související data používaná pro market-based výpočet Scope 2.
Před použitím konkrétního dokumentu nebo emisního faktoru proto nestačí ověřit pouze jeho název. Je nutné zjistit, co přesně daný dokument nebo faktor prokazuje.
Location-based vs. market-based – hlavní rozdíly
Metoda location-based odráží především charakteristiky elektrizační soustavy v místě spotřeby energie.
Metoda market-based naopak zohledňuje rozhodnutí organizace týkající se nákupu energie, pokud je možné tato rozhodnutí doložit odpovídajícími daty a kvalifikovanými smluvními nástroji.
Zjednodušeně:
LOCATION-BASED
- Referenční bod: místo spotřeby energie,
- Data: průměrné emisní faktory elektrizační soustavy,
- Hlavní otázka: Jaká je emisní intenzita energetického systému v této lokalitě?
MARKET-BASED
- Referenční bod: způsob nákupu energie,
- Data: kvalifikované smluvní nástroje, data dodavatelů a relevantní emisní faktory,
- Hlavní otázka: Jaké energetické atributy lze spolehlivě přiřadit k nakoupené elektřině?
Obě metody proto mohou vést k rozdílným výsledkům.
Neznamená to automaticky, že jeden výsledek je správný a druhý chybný.
Každá metoda představuje jiný pohled na emise spojené s nakupovanou energií.
Kdy by měly být vykazovány oba výsledky Scope 2?
GHG Protocol Scope 2 Guidance zavádí princip dual reporting, tedy dvojího vykazování.
U organizací působících na trzích, kde jsou dostupná produktová nebo dodavatelsky specifická data a kvalifikované smluvní nástroje, se Scope 2 vykazuje oběma metodami:
- location-based,
- market-based.
Organizace tak může pro stejné vykazované období uvádět dva výsledky Scope 2.
Tyto výsledky by však neměly být kombinovány ani prezentovány bez jasného uvedení použité metody.
Z reportu by mělo být zřejmé, který výsledek byl vypočítán metodou location-based a který metodou market-based.
Tento přístup zvyšuje transparentnost a umožňuje oddělit vliv místního energetického systému od dopadu nákupních rozhodnutí organizace.
Záruky původu, PPA a data dodavatelů – na čem skutečně záleží?
Jedním z častých zjednodušení je tvrzení:
„Máme záruky původu, takže naše emise Scope 2 jsou nulové.“
Takový závěr je příliš zjednodušený.
Záruky původu mohou být důležitou součástí výpočtu metodou market-based, ale organizace musí ověřit, zda daný nástroj splňuje příslušné požadavky a zda jej lze správně přiřadit k vykazované spotřebě elektřiny.
Stejný princip platí pro Power Purchase Agreements (PPA).
Uzavření PPA nezbavuje organizaci povinnosti ověřit:
- co přesně smlouva zahrnuje,
- jaké energetické atributy jsou převáděny,
- jakého vykazovaného období se týká,
- jakou lokalitu nebo trh pokrývá,
- zda stejné atributy již nebyly přiřazeny jinému odběrateli.
Stejně pečlivě je třeba přistupovat také k emisním faktorům publikovaným dodavateli energie.
Data musí být spolehlivá, odpovídat danému vykazovanému období a být kompatibilní s použitou metodikou.
Co je residual mix?
Residual mix, tedy zbytkový energetický mix, představuje zbývající strukturu elektřiny po odečtení konkrétních energetických atributů, které již byly přiřazeny spotřebitelům prostřednictvím uznávaných smluvních nástrojů.
Je zvlášť důležitý pro metodu market-based.
Pokud byly atributy obnovitelné energie již přiřazeny zákazníkům, kteří vlastní příslušné certifikáty nebo smluvní nástroje, nesmějí být stejné atributy znovu přiřazeny odběratelům, kteří je nemají.
V opačném případě by mohlo dojít k dvojímu započítání stejných environmentálních atributů.
V určitých situacích, kdy organizace nemá k dispozici kvalifikované smluvní informace, může proto residual mix představovat vhodný referenční základ pro market-based vykazování.
To je jeden z důvodů, proč by metoda market-based neměla být jednoduše ztotožňována s použitím „emisního faktoru dodavatele“.
Metoda vyžaduje posouzení hierarchie a kvality dostupných dat.
Znamená elektřina z obnovitelných zdrojů nulové emise Scope 2?
Takový předpoklad nelze přijmout automaticky.
Informace:
„100 % elektřiny z obnovitelných zdrojů“
sama o sobě nestačí k určení výsledku Scope 2.
Organizace by měla ověřit:
- jakým způsobem byla elektřina nakoupena,
- jaké dokumenty potvrzují její energetické atributy,
- zda lze dané nástroje použít v rámci metody market-based,
- jaké období a množství elektřiny pokrývají,
- jaký emisní faktor by měl být použit.
Výsledek podle location-based může být zároveň výrazně vyšší, protože tato metoda stále odráží průměrnou emisní intenzitu elektrizační soustavy v příslušné lokalitě.
Organizace tak může současně vykázat:
vyšší výsledek Scope 2 podle location-based
a
nižší výsledek Scope 2 podle market-based.
Nemusí se jednat o rozpor.
Je to důsledek použití dvou různých metod vykazování.
Jaká data jsou potřebná pro výpočet Scope 2?
Základem jsou spolehlivá data o spotřebě energie.
Podle typu organizace mohou pocházet například z:
- faktur za elektřinu a energie,
- měřidel,
- podružných měřidel,
- systémů energetického managementu,
- záznamů jednotlivých provozoven,
- dat dodavatelů elektřiny a tepla.
Pro správný výběr metody a emisního faktoru jsou dále potřebné například:
- lokalita spotřeby energie,
- období spotřeby,
- dodavatel energie,
- druh energie,
- použitý emisní faktor,
- zdroj emisního faktoru,
- informace o energetickém mixu,
- relevantní smluvní dokumentace,
- záruky původu nebo jiné nástroje, pokud jsou použitelné.
U organizací s více právními subjekty a lokalitami jsou jednotná pravidla pro sběr dat zvlášť důležitá.
Jak vypočítat Scope 2 krok za krokem?
Krok 1. Shromážděte data o spotřebě energie
Určete skutečnou spotřebu elektřiny, tepla, páry nebo chlazení pro všechny lokality zahrnuté do hranic vykazované organizace.
Krok 2. Přiřaďte data ke správnému vykazovanému období
Spotřeba energie a emisní faktory by měly odpovídat příslušnému vykazovanému období.
Aktuální emisní faktor by neměl být automaticky použit na historická data o spotřebě.
Krok 3. Určete místo spotřeby energie
To je zásadní pro metodu location-based.
Pro provozy v různých zemích mohou být nutné odlišné emisní faktory elektrizační soustavy.
Krok 4. Ověřte dostupné smluvní informace
Zjistěte, zda má organizace k dispozici:
- data konkrétního dodavatele,
- záruky původu,
- PPA,
- další nástroje související s atributy nakupované elektřiny.
Nepředpokládejte automaticky, že každý dokument splňuje požadavky metody market-based.
Krok 5. Vyberte správné emisní faktory
Pro metodu location-based se používají především vhodné průměrné emisní faktory elektrizační soustavy.
Pro metodu market-based je třeba využít odpovídající hierarchii dat podle dostupných a kvalifikovaných smluvních informací.
Krok 6. Vypočítejte emise
Základní vzorec zůstává stejný:
spotřeba energie × příslušný emisní faktor = emise Scope 2
Mění se však typ použitého emisního faktoru.
Krok 7. Zdokumentujte metodiku a zdroje dat
Zaznamenejte:
- spotřebu energie,
- zdroj dat o spotřebě,
- emisní faktor,
- zdroj emisního faktoru,
- verzi nebo rok databáze,
- metodu výpočtu,
- dokumentaci související se smluvními nástroji.
Díky tomu bude možné výpočet později reprodukovat a ověřit.
Nejčastější chyby při výpočtu Scope 2
Chyba 1. Vykazování pouze jednoho výsledku bez ověření, zda je vyžadován dual reporting
Pokud organizace působí na trhu, kde se uplatňují pravidla dual reporting, nemusí uvedení pouze jednoho výsledku Scope 2 poskytovat úplné informace požadované podle GHG Protocol Scope 2 Guidance.
Chyba 2. Považování location-based a market-based za dva názvy stejného výpočtu
Jde o dva rozdílné přístupy k vykazování emisí.
Hlavní rozdíl spočívá v typech informací používaných k určení emisí z nakupované energie.
Chyba 3. Předpoklad, že „zelený tarif“ automaticky znamená nulové emise
Marketingové označení samo o sobě nestačí.
Je nutné ověřit data a nástroje, které skutečně potvrzují energetické atributy.
Chyba 4. Používání stejného emisního faktoru pro všechny lokality
To může být zvlášť problematické u organizací působících ve více zemích.
Chyba 5. Ignorování vykazovaného roku
Energetické mixy a emisní faktory se v čase mění.
Použití faktoru z nesprávného roku může zkreslit výsledek i analýzu trendů.
Chyba 6. Kombinování výsledků obou metod
Organizace by neměla vybírat nejnižší hodnoty z obou metod a slučovat je do jednoho výsledku.
Každá metoda musí být vypočítána a vykázána podle vlastních pravidel.
Chyba 7. Nedostatečná dokumentace
Pokud za rok nebude možné zjistit, odkud použitý emisní faktor pocházel nebo která záruka původu byla přiřazena konkrétnímu množství elektřiny, může být reprodukce výpočtu velmi obtížná.
Co se mění v rámci GHG Protocol Scope 2?
GHG Protocol v současnosti pracuje na aktualizaci Scope 2 Guidance.
Veřejné konzultace k navrhovaným metodickým změnám probíhaly v letech 2025–2026.
Diskuse se týkají mimo jiné:
- přesnosti dat používaných v metodě location-based,
- požadavků na data pro metodu market-based,
- časového sladění výroby a spotřeby elektřiny,
- možnosti dodání elektřiny na konkrétní trh,
- způsobu vykazování a používání tržních nástrojů.
V době zveřejnění tohoto článku proces aktualizace stále probíhá.
Současné výpočty Scope 2 by proto měly nadále vycházet z platné GHG Protocol Scope 2 Guidance, zatímco organizace s dlouhodobými procesy vykazování by měly sledovat další vývoj.
To je zvlášť důležité pro firmy s dlouhodobými smlouvami na nákup elektřiny nebo strategiemi snižování Scope 2 založenými na konkrétních tržních nástrojích.
Jak NEOGAGE Carbon Footprint podporuje výpočty Scope 2?
U jedné lokality může být sběr dat o spotřebě energie poměrně jednoduchý.
Složitost však roste s počtem:
- společností a právních subjektů,
- provozoven,
- dodavatelů,
- měřidel,
- vykazovaných období,
- datových zdrojů,
- emisních faktorů.
NEOGAGE Carbon Footprint pomáhá organizacím spravovat data potřebná pro výpočty Scope 1, Scope 2 a Scope 3 v jednom strukturovaném prostředí.
V kontextu Scope 2 systém podporuje mimo jiné:
- definování organizační struktury, lokalit a poboček,
- evidenci emisí Scope 2,
- zadávání energetických mixů dodavatelů elektřiny,
- využívání dostupných databází emisních faktorů,
- definování vlastních emisních faktorů,
- nastavení výchozích emisních faktorů,
- automatický výběr emisního faktoru podle data emise,
- generování reportů s informacemi o použitých emisních faktorech,
- analýzu trendů a porovnávání výsledků mezi vykazovanými obdobími.
V NEOGAGE Carbon Footprint 2.8.0 byly dostupné zdroje navíc rozšířeny o nové databáze emisních faktorů pro dodavatele elektřiny a tepla v Polsku za rok 2025.
Systém však nenahrazuje odborné metodické rozhodování.
Uživatel nadále odpovídá za určení, která data a nástroje jsou vhodné pro zvolenou metodu a zda splňují příslušné požadavky.
Úkolem NEOGAGE je strukturovat proces, data a historii výpočtů tak, aby bylo možné výsledky analyzovat a reprodukovat také v dalších vykazovaných obdobích.
Kontrolní seznam před dokončením výpočtu Scope 2
Před schválením konečného výsledku ověřte:
- Byla data o spotřebě energie shromážděna pro všechny lokality zahrnuté do vykazovaných hranic?
- Byla data přiřazena ke správnému vykazovanému období?
- Byly pro jednotlivé lokality použity vhodné emisní faktory?
- Byly metody location-based a market-based jasně rozlišeny?
- Bylo posouzeno, zda je vyžadován dual reporting?
- Byly smluvní nástroje ověřeny podle příslušných kritérií?
- Bylo zabráněno dvojímu započítání energetických atributů?
- Byla tam, kde je to nutné, použita správná data dodavatele nebo hodnoty residual mixu?
- Byly zaznamenány rok, zdroj a jednotka každého emisního faktoru?
- Bude možné výpočet reprodukovat v následujícím vykazovaném období?
Pokud na některou z těchto otázek odpovíte „nevím“, je vhodné daný prvek před zveřejněním konečného výsledku znovu ověřit.
Shrnutí
Scope 2 je mnohem víc než jen vynásobení počtu spotřebovaných MWh jedním emisním faktorem.
Metoda location-based odráží emisní intenzitu energetického systému v místě, kde je energie spotřebovávána.
Metoda market-based naopak zohledňuje odpovídajícím způsobem zdokumentované informace o nákupu energie a jejích energetických atributech.
Stejná organizace proto může získat dva odlišné výsledky Scope 2.
Cílem není vybrat ten výsledek, který vypadá výhodněji.
Cílem je správně použít obě metody, pracovat s odpovídajícími daty a zachovat úplné informace o zdrojích, emisních faktorech a použitých předpokladech.
NEOGAGE Carbon Footprint pomáhá tento proces strukturovat – od dat o spotřebě energie a organizační struktury přes emisní faktory až po analýzu a reporting.
FAQ – Scope 2, location-based a market-based
Co zahrnuje Scope 2?
Scope 2 zahrnuje nepřímé emise skleníkových plynů spojené s výrobou nakupované nebo jinak získané energie. Jedná se především o elektřinu, teplo, páru a chlazení spotřebovávané organizací.
Jaký je rozdíl mezi location-based a market-based Scope 2?
Metoda location-based využívá především průměrnou emisní intenzitu elektrizační soustavy v místě spotřeby energie. Metoda market-based využívá kvalifikovaná data a smluvní nástroje související se způsobem nákupu energie.
Může firma vykazovat dva různé výsledky Scope 2?
Ano. V rámci dual reporting se mohou výsledky location-based a market-based lišit, protože každá metoda používá jiný přístup k určení emisí z nakupované energie.
Znamenají záruky původu automaticky nulové emise Scope 2?
Ne. Je nutné ověřit, zda příslušné nástroje splňují požadavky metody market-based a lze je správně přiřadit k vykazované spotřebě elektřiny.
Znamená elektřina z obnovitelných zdrojů vždy nulové emise?
Ne. Výsledek závisí na metodě vykazování, použitém emisním faktoru a dostupných kvalifikovaných datech. Výsledek podle location-based může zůstat nad nulou i v případě, že organizace vlastní nástroje vztahující se k obnovitelné elektřině.
Co je residual mix?
Residual mix představuje zbývající energetický mix poté, co byly konkrétní energetické atributy již přiřazeny jednotlivým odběratelům. Může být relevantní pro market-based výpočty v situaci, kdy nejsou k dispozici kvalifikované smluvní informace.
Zahrnuje Scope 2 pouze elektřinu?
Ne. Scope 2 zahrnuje také nakupované teplo, páru a chlazení, pokud jsou tyto formy energie vyráběny mimo hranice vykazované organizace a následně jí spotřebovávány.
Musí být výsledky location-based a market-based vykazovány společně?
Za určitých podmínek GHG Protocol Scope 2 Guidance vyžaduje dual reporting, tedy zveřejnění výsledků podle obou metod. Týká se to trhů, kde jsou dostupná odpovídající produktová nebo dodavatelská data a smluvní nástroje.
Mění se pravidla Scope 2 v roce 2026?
GHG Protocol pracuje na aktualizaci Scope 2 Guidance. Veřejné konzultace probíhaly v letech 2025–2026, ale v době zveřejnění tohoto článku nová verze dosud nenahradila současně platná pravidla.
Jak NEOGAGE Carbon Footprint podporuje výpočty Scope 2?
NEOGAGE Carbon Footprint podporuje výpočty Scope 1, Scope 2 a Scope 3, organizační a lokační struktury, databáze emisních faktorů i vlastní emisní faktory, energetické mixy dodavatelů, automatický výběr faktoru podle data a reporting s informacemi o emisních faktorech použitých při výpočtu.